Border teriér - info
Historie
Anglický standard to vystihuje jedinou větou: „Border teriér je ryze pracovní teriér.“ Méně elegantní, méně líbivý než řada jeho příbuzných, o to je však všestrannější, houževnatější a vytrvalejší. Border teriér je dostatečně malý, aby mohl pronásledovat lišku, ale přitom má toto psí plemeno dostatečně dlouhé nohy, k tomu, aby byl schopen následovat jezdce na koni. Je skutečně nejlepší psí ukázkou jak kvalit fyzických, se schopnostmi, temperamentem a předpoklady pro pracovní využití.
pocházející z pohraniční oblasti mezi Skotskem a Anglií, z údolí Cheviotského pohoří, a stále se zde v hojném množství chová. Konkrétně pochází z oblasti zvané Borderland, odtud jeho název. Malí teriéři zde byli drženi pro boj proti krysám a proti další jiné drobné škodné, která byla nevítaným návštevníkem statků a farmářských usedlostí.
Už od 18. století ho choval lord Lonsdale a jeho potomci v Lowtheru, kde byl používán společně s honiči.<span style=" 12.0pt;line-height:150%;Times New Roman" ;color:black;="" "=""> Bylo jedno, jak teriér vypadá, důležité bylo především to, jakou má pes chuť lovit. V angličtině tuto chuť k lovu nazýváme „gameness“. Ti, kteří dosahovali určitých předpokladů při lovu, byli připouštěni k sobě. Vznikaly tak různé podoby malých i větších teriérů, které se lišily prakticky od lovce k lovci. Z této oblasti známe například ještě Dandie dinmont teriéra a Bedlington teriéra, avšak pravděpodobně právě border teriér si do dnešní doby zachoval nejvíce svůj původní vzhled. Všechna tato plemena mají podobné předky.
V literatuře ho pod současným jménem zřejmě poprvé uvedl D. J. Gray v knize The Dogs of Scotland z roku 1891 a vzápětí po něm, v roce 1894, R. Lee v knize Modern Dogs.
Ačkoli bylo toto plemeno uznáno anglickým Kennel Clubem mezi posledními, až v roce 1920, patří k onomu nejrustikálnějšímu základu, z nějž se postupně vydělila všechna moderní britská teriérská plemena. Víme však jistě, že se čistokrevný chov borderteriérů na tomto území mezi Skotskem a Anglií vyskytoval již v roce 1720, tedy o dvě stě let dříve. Takřka nenápadně prošel pod lokálními jmény Elterwater Terrier, Reedwater Terrier či Ullswater Terrier až do dnešní doby, kdy v něm obdivovatelé teriérů nacházejí i za změněných podmínek ideální skloubení velikosti, přizpůsobivosti, příchylnosti a věrnosti, ohleduplnosti k dětem a potřebné ostražitosti, vlastností vyhledávaných pro psa města i venkova.
Popis
Oficiální zkratka v ČR: BRT
Využití: Lovecký pes
Číslo standardu FCI: 10
Skupina FCI: III - Teriéři
Sekce FCI: 1 - Vysokonozí a středně velcí teriéři
Standard
Především je to pracovní teriér.
Hlava a lebka: Hlava se podobá hlavě vydry, v mozkovně je přiměřeně široká, čenichovou partii má krátkou a silnou.
Nos: Černě zbarvenému nosu se dává přednost, ale nos zbarvený játrově hnědě nebo masově není závažnou vadou.
Oči: Tmavé, živého výrazu.
Uši: Malé, tvaru písmene V, přiměřeně silné, dopředu klopené, vnitřními okraji přiléhající k lícím.
Chrup: Nůžkový skus, přičemž horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní. Zuby jsou v čelistech zasazeny kolmo. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je těžká vada a je krajně nežádoucí.
Krk: Středně dlouhý.
Trup: Hrudník je hluboký, úzký a dost dlouhý. Žebra zasahují daleko dozadu, nejsou příliš klenutá, takže je psa možno oběma rukama obejmout za plecemi. Bedra jsou silná.
Hrudní končetiny: Rovné, nepříliš hrubých kostí.
Pánevní končetiny: Uzpůsobené k běhu.
Tlapky: Malé, se silnými nášlapnými polštářky.
Ocas: Spíš krátký, silný u kořene, směrem ke konci se zužuje. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikoli však nad hřbet zatočený.
Srst: Hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Kůže musí být silná.
Zbarvení: Červené, pšeničné, grizzly s tříslovými odznaky, modré s tříslovými odznaky.
Hmotnost: psi 5,8-7,1 kg, feny 5,1-6,4 kg
zbarvení grizzly (Bubbles Fleret Moravia, maj. Vladimír Šimůnek)
zbarvení blue and tan (Xan Fleret moravia, maj. Vladimír Šimůnek)
Charakter
V něčem je jako každý teriér: smělý, aktivní, přirozeně ostrý, velmi houževnatý. Přesto s ním prý je snazší pořízení než s většinou jeho příbuzných. Má být klidnější, mírnější a poslušnější. Důležité bylo, aby byl tak malý, aby se vešel do nory, tak ostrý aby, se nezalekl lišky ani jezevce, a tak otužilý, aby mu nedělalo problém skočit pro střelené zvíře do ledové vody. Dodnes patří ve své vlasti mezi lovci k nejoblíbenějším teriérům. Border má po materiální stránce jen malé nároky. Není nutno ho složitě upravovat jako většinu teriérů, nešpiní se. Je malý, skladný a přizpůsobí se čemukoli. I domácím zvířatům a ostatním psům.
Postupně se border stal i docela oblíbeným pejskem rodinným. Je to hbitý a vytrvalý uličník, k akci vždy rychle připravený. Jeho chovatelé musí věnovat mnoho času společným aktivním procházkám.